DEN TŘETÍ
Někdy v noci jsem se vzbudil, chvíli si četl a pak jsem se snažil zachytit nějaký zvuk. Ticho bylo téměř absolutní a mě napadl nový výraz. Jako se říká „slyšet trávu růst“, já budu říkat „slyšet ticho“.
Péťa s Filipem vstávají v sedm, já v osm a Niky v devět. Je krásný letní den, snídáme, píšu deník, procházíme se venku a doplňujeme vodu z pumpy u hřbitova.
V půl dvanácté odjíždíme a já se učím jiný systém průjezdu kulaťáky. Většinou mají dva pruhy. Vnitřním levým se objíždí na vzdálenější výjezdy, vnějším pravým se odbočuje ven. Při jízdě na kulaťáku se bliká vlevo, při výjezdu už se klasicky bliká vpravo. Tak Jirko, pozor na to.
Jedeme po dálnici jižním směrem a Péťa vyhlašuje soutěž, kdo první uvidí pole s řepkou.
Stavíme v městečku Sélestat na nákup. Ceny základních potravin jsou mírně vyšší než u nás. Obchodu Supermarché Match se asi budeme držet.
Se známými v Čechách řešíme Covid situaci. Chtěli na Slovensko, ale i když jsou očkovaní a mají negativní test, museli by do karantény. Jiná známá má jet na Šumavu a řeší, jestli si má nechat udělat antigenní nebo PCR test. Volala na hygienu, své doktorce, na domluvené ubytování a každý tvrdí něco jiného. Zjišťuji, že je snadnější dojet do Francie než jet po Čechách, nebo Slovensku. Ale nejlepší asi bude, nesledovat a nevěřit zpravodajství. To by nikdo nikam nejel.
Filip miluje dálnice. Z bočního okna mává všem, kteří nás předjíždí. Za každou mávací odpověď si počítá jeden bod. Jednou z ničeho nic začal křičet: tati, už dvacet šest lidí jsem učinil šťastnými 😊
Na okolních polích převládá kukuřice a hroznové víno. Řepka stále nikde.
Sjíždíme z dálnice a v městečku Wattviller začínáme stoupat do hor národního parku des Ballons des Vosges. Je jasno, sluníčko svítí a mírně se ochlazuje. Úzká silnice se vine smrkovým lesem a my předjíždíme spousty cyklistů. Stoupání má místy 10 %, jedeme většinou na dvojku, převody u cyklistů nevím. Ale kopce jsou to prudké a dlouhé.
Ve tři hodiny jsme na vrcholu kopce v nadmořské výšce 1.325 m.n.m. na místě Grand Ballon.
Je tu velké parkoviště, restaurace, suvenýry, spousta aut, motorek i lidí. Je jasno, 19°C vane tu svěží větřík a my parkujeme do malého hájku trochu stranou.
Péťa nám udělá pozdní oběd a v pět hodin jdeme na výšlap. Vrchol Grand Ballon je ve výšce 1.424 m.n.m. Je tu velký radar, památník a velmi silný vítr. Pofotíme, postavíme kamenné mohyly a chvíli před tím, než začne pršet jsme zpátky v bydlíku.
V sedm večeře, já si k ní dám pivo od Michala. Kolem osmé sprcha, děti pohádku v TV, já píšu deník. Venku fouká silný vítr, prší a je 11°C. Docela dramatická změna počasí, proti předešlému.
V půl jedenácté chvilku neprší, venčím Tripa. Je hustá mlha a kdybych to tu neznal, ztratil bych se.
Dnes najeto 140 km.
Dobrou noc.