DEN PÁTÝ
V noci jsme se moc nevyspali. Péťa byla s Filipem dole, kvůli jeho špatnosti a já s Niky nahoře, abychom jim udělali místo. Pro nás velké je ložnice nezvykle nepohodlná a Filip měl v noci další zvracení.
Ráno si Péťa bere notebook na venkovní lavici a zkouší publikovat příspěvky na naše stránky. Nejde jí to, zkoušíme to spolu a po dvou hodinách neúspěchů to vzdáváme.
Filipovi už je trochu lépe, ale pořád jen leží. Tripovi jsem klíště vyndal kombinačkami.
Tak snad už půjde vše jen hladce.
Snídáme před jedenáctou hodinou (Filip jen Colu a piškoty) a ve dvanáct odjíždíme.
Nad jedním odtokovým kanálem vypouštím vodu z nádrží a při tom se mi povedlo utrhnout páku, kterou se ovládá výpusť odpadu z kuchyňského dřezu. Lehám si pod auto, vytahuji nářadí, ventil rozebírám a zjišťuji, že tohle tady neopravím. Někde zkusím koupit nový ventil.
Před Sancey malá zastávka na vyfocení Belvoir Castle
Po cestě vidím lékárnu, kde kupujeme pomůcku na vyndání klíšťat. Je to jiný systém, než na jaký jsme zvyklí a stál 5 euro.
Uvědomuji si, že ze zemědělské oblasti jsme se ocitli ve farmářské. Všude podél silnic jsou obrovské pastviny se spoustou velkých stád krav.
A Filipovi stále není dobře. Poznám to podle toho, že vůbec nemluví. Jindy breptá, že se mu ta hubička nezastaví a teď celou cestu mlčí.
V městečku Valdahon nakupujeme v obchodě SUPER U, v autě oběd a malá siesta.
Popojedeme pár kilometrů na místo ve vesničce Mouthier-Haute-Pierre, ale tam je pro nás málo místa.
Tak velice úzkými a strmými uličkami přejedu na plácek u silnice a s Niky a Tripem jdeme na výpravu na Source du Pontet. Měl by to být vodopád na řece Loue.
Opatrně sestupujeme lesní cestou a po vlhkých kamenech, které děsně kloužou. Trip má náhon na všechny packy, ten je ve svém kamzičím živlu. Na dvou kilometrech sestoupíme asi o 200 metrů níže.
Cestou dolů odbočíme po subtilním kovovém žebříčku do velké jeskyně vyhloubené silným vodním živlem. Myslím, že při velkých deštích, nebo při tání sněhu by to tady nebylo moc bezpečné.
Následně dole u vodopádu ztrácím dech. Fotky a popisy na Googlu někdy přehánějí a zkreslují, ale z tohohle přechází zrak a mám husinu na rukou.
Na místě je dusné vlhko a flora, jako v deštném pralese. Dravý proud divoké říčky si razí cestu skalním masivem, skrápí své okolí vodní tříští a hlučně burácí přes do hladka omleté balvany.
Vstřebávám do sebe tu bezmeznou sílu přírody a žasnu, co vše je možné.
video – vodopád Source du Pontet
Po pár minutách pokračujeme podél břehu říčky, kterou i párkrát přejdeme přes kovové můstky.
Trip to dává statečně i bez pobízení. Podlaha je totiž z takových děrovaných roštů, a to pro pejsky moc není.
Hustým lesem dojdeme až k nedaleké vodní elektrárně.
Tam je výhled na tmavě šedou oblohu a my zjišťujeme, že dost prší. Přes hustý porost v lese se to k nám nedostalo. Otáčíme se a skoro stejnou cestou se vracíme zpátky. Blýská se, hřmí, prší čím dál víc a už to protéká i hustým listovím. Prostě horská, letní bouřka.
Píšu Pétě zprávu, aby o nás neměla strach, ale není tu signál.
V autě jsme asi po hodině a půl, převlékáme se do suchého oblečení a nadšeně tlumočíme naše zážitky druhé polovině týmu. Říkám jim, že mě mrzí, že tam nebyli, ale jsem rád, že nešli. To kvůli bezpečnosti. Neměl bych na starosti jen Niky a Tripa, ale další dva, na které bych musel dávat pozor. Péťa tyhle terénní cesty moc nemusí a nedovolila by nám to, co jsme zvládli bez ní.
Při čekání v autě naše navigátorka našla další pěkné místo přes P4N. Je to 30 km, tak hurá na cestu.
V půl osmé jsme na místě v městečku Montperreux nad jezerem Lac de Saint-Point. Prší, je šedivo, díky tomu ten výhled není tak pěkný. Jo a jsme 998 m.n.m.
Nevím, kolik máme vody v nádrži, tak roztahuji markýzu, nechám jí nakřivo a pod nižší konec dám lavor. Do něj chytám dešťovou vodu, přelévám do konve a liji do nádrže. Mac Gyver by uznale pokyvoval hlavou.
Péťa zatím připraví večeři a zacvičí si.
K jídlu máme vynikající brambory na loupačku.
V deset jsme najezení a umytí, slabší kusy v pelíšku. Já sepíšu dnešní zážitky a musím utěšit Tripa. Ten se totiž klepe strachy, bojí se bouřky.
V jedenáct už ležím i já a čtu si.
Dnes najeto 200 km.
Dobrou noc.