DEN DEVATENÁCTÝ
V sedm ráno je venku 15°C, uvnitř 21°C, jasno, slunečno. A to na dnešek Norové hlásili déšť. Tak snad jim ta předpověď nevyjde.
Deník, snídaně, hrajeme kostky.
Odjíždíme v pravé poledne, stoupáme vzhůru a začíná pršet. V údolí za námi už leje a ve vzduchu je cítit taková ta ostrá vůně ozonu, jako při jarních deštích.
Krátce přibrzdím na fotku železničního viaduktu Pont Séjorné. Využívám i malé chvilky bez deště a vzlétám naším létavcem.
Během pár dalších kilometrů vystoupáme do 1.400 m.n.m. a fotím most Pont Gisclard.
Po této silnici vede i jedna z etap slavné Tour de France. I když se venku výrazně ochladilo, při tom dlouhém stoupání nám spíná ventilátor chlazení motoru. Klobouk dolů, před všemi cyklisty, co to dají i v tom závodním tempu.
Péťa si všímá, že nejvíc cizích aut je z Nizozemí, na druhém místě je Belgie. Auta z Čech jsme si ještě nevšimli.
Na vrcholu kopce Mont-Louis stavím ve výšce 1.560 m.n.m. a fotím automat na pizzu.
Dál stoupáme a míjíme výšku 1.603 m.n.m. To je vrchol naší Sněžky.
Vyjedeme až do 1.950 m.n.m. v Font-Romeu-Odeillo-Via a parkuji u momentálně zavřené restaurace.
Jsme v lyžařském středisku, ale mimo sezonu a bez sněhu je tu poloprázdno. Nad hlavou nám přejíždí kabinky lanovky, možná zkušební provoz?
Jdeme se projít na nedaleký kopec a pozorujeme jezdce na koních.
V údolí a na protějších kopcích jsou těžké, dešťové mraky. Zmokneme?
Nedaleko od nás honáci ženou stádo krav z jedné pastviny na druhou. Auta zastaví, chvíli počkají a po uzavření ohrad jedou dál.
Míjíme výšku 2.000 m.n.m. a užíváme si čerstvý, svěží a voňavý vzdoušek s jemným podtónem kravinců.
Míjíme skládku suti. To je jako v KVD.
Dnešní vrchol máme ve výšce 2.120 m.n.m. u výstupního místa lanovky. Děti tak vysoko ještě nebyly a já přemýšlím, kdy naposledy jsme na sobě měli pohorky, dlouhé kalhoty, čepici a bundu.
Já s Tripem si to dáme ještě asi o kilometr dál do 2.113 m.n.m., cestou odlovíme i dvě kešky.
video – Domeček nad sjezdovkami
Shledání v autě v 17:00, Péťa má připravenou malou svačinku. Na pohodu jsme ušli asi osm km, já s Tripem jedenáct.
O pár kilometrů dál je další lyžařský resort Odeillo.
Tam jsem chtěl vidět Heliodysee-Grand Four Solaire of Odeillo.
Sluneční pec v Odeillo je první a zároveň i největší sluneční pec na světě. Nachází se v nadmořské výšce 1.700 m.n.m. a do provozu byla uvedená v roce 1969 zásluhou francouzského vědce Dr. Felixe Trombeho.
Celý komplex tvoří parabolické zrcadlo s plochou 2 000 m², které je připevněné na 45 m vysoké kancelářské a laboratorní budově. Na stráni proti je rozestavěných 63 heliostatů s celkovou plochou 2 835 m², odrážejících paprsky rovnoběžně na parabolu. Výsledná síla svitu se koncentruje v ohnisku (ohnisková vzdálenost 18 m) v malé věžovité budově stojící před zrcadlem, ve vlastní sluneční peci. Samotné parabolické zrcadlo je sestavené z přibližně 9 500 čtvercových segmentů se stranou 45 cm. Při běžném slunečním záření je do ohniska pece soustředěných asi 1 100 kW energie. Díky příznivým klimatickým podmínkám bylo možné pec používat více než 200 dní v roce na zkoumání chování látek při extrémním zahřátí a různým experimentům. Sloužila zejména k účelům vědeckého výzkumu materiálů, vakuovému tavení speciálních slitin a nejrůznějším pokusům v oblasti zkoušek materiálů. Tyto poznatky byly později uplatňované mimo jiného při návrhu nových technologií pro vesmírný výzkum. Pec byla schopná dosahovat maximální teploty okolo 3 800°C, což představovalo absolutní maximum v metalurgii. V průběhu tavení nebyl materiál znečisťovaný příměsemi, jako se to děje při většině ostatních tavících postupech.
Je to jak z nějakého techno sci-fi filmu a naživo je to klasicky monstróznější, než na fotkách.
video -Solární pec Heliodysee-Grand Four Solaire of Odeillo
Nad termálními lázněmi v Los Escaldes vyléváme vodu a nabíráme čerstvou do nádrže.
Blíží se večer, zkoušíme místo v Riutés u parčíku s říčkou. Není to ideální na spaní, tak si tu jen dáme něco malého k jídlu a přejedeme jinam.
Před půl desátou parkuji pod zříceninou Chateau La Tour de Carol.
Carolův opevněný zámek je zmiňován již kolem desátého století a věže k němu byly přistavěny dodatečně ve století dvanáctém a třináctém.
video – Zřícenina Chateau La Tour de Carol
Projdeme si blízké okolí a děti se vyblbnou na hřišti.
Mytí, večeře, hrajeme slova. Pro velký úspěch doplňujeme další podstatná jména.
V jedenáct večer je venku 14°C, vyčistíme si zoubky a jdeme na kutě.
Dnes 65 km.
Bonne nuit.