DEN DVACÁTÝ SEDMÝ
Čerstvý mořský vzduch, teplíčko, klid. Co víc si na noc přát? Snad její zakončení výbornou, pestrou a bohatou snídaní od Peťulky.
Malá ranní procházka:
Na tomto místě je povolené spaní jen na jednu noc a to od 21:00 – 6:00. Je to tady skvělé, ale jelikož je poledne, musíme odjet.
Je pod mrakem a nám trvá jen deset minut přejet na další místo a tím je Duna du Pilat.
Parkuji souběžně s přímořskou silničkou. Je tu zákaz stání, ale zjevně to nikdo neřeší.
Přístup k duně volíme přes blízký kemp a u její paty vyhlašuji soutěž, kdo první pokoří její vrchol.
Kdybych si měl vsadit, bylo by to na mě. Ale moje váha mě posunula až na bramborovou medaily. Od začátku vedla Niky, skoro nahoře mě troufnul i Filda (na plný batoh se nevymlouvám a Tripa nepočítám, ten má víc paciček).
Stoupání je velice příkré, v jemňoučkém písečku se boří nohy a nejde pořádně zabrat – dost to klouže zpátky.
Sedáme si na písek a pozorujeme okolí – mořskou hladinu biskajského zálivu, písečný ostrov Banc d´Arguin který je přírodní rezervací, ostatní turisty, kitery, racky.
Dune du Pilat (též Dune de Pyla) je největší písečná duna v Evropě. Momentálně je vysoká 107 metrů od mořské hladiny, což je přibližně 36 pater na výšku.
Pod touto pohyblivou dunou je písečná pláž, která je však nebezpečná kvůli vysokému přílivu.
Duna vznikla navíváním písku z mořského pobřeží. Ačkoliv se jedná o chráněnou oblast, duna ohrožuje vnitrozemí. Rozšiřuje se saltační rychlostí pět metrů ročně (což znamená 15.000 m2 lesa) a již pohltila několik cest a budov.
V autě jsem nechal našeho létavce, vracím se pro něj a přibalím i pár sušenek. Stání podél silnice se plní, ale zatím je před námi i za námi místo na vyjetí. Stojíme totiž v jemném písečku. Ten je tu všude a blbě se z něho vyjíždí.
Zpátky na duně pár fotek a přeletů ze vzduchu.
Asi po hodině jsme se vydali na vrchol duny a cestou potkali německou rodinu, od které jsme okoukali dobrý trik. Rozběhnout se ke hraně duny a skočit co nejvýše a nejdál. Následný dopad zbrzdí jemný píseček a příkrý sklon duny.
Rozběh, odraz, let, dopad, vyhrabání se z písku, výlez nahoru, a tak pořád dokola.
Při posledním Filipovu skoku se to dost podělalo.
Dopadl nešikovně na zadek, vyrazil si dech, vykřikl AU! A spadl na záda.
Vrhl jsem se k němu, položil si ho co nejvíc rovně na sebe a pomohl se mu rozdýchat. S brekem si stěžoval na bolest zad. Rukama a nohama hýbe sám, ale bolí ho to.
Leží, nehýbu s ním, záda bolí. Co teď? Živě se mi promítá v hlavě stejná situace z loňského léta, kdy ho nešikovný dopad z klouzačky stál tři prasklé obratle.
Má Péťa sejít na pláž, kde je pobřežní hlídka? Nebo máme rovnou volat záchranku?
Pán z německé rodiny se nabízí, že zaběhne do kempu, zajistí záchranáře a předá jim naší přesnou polohu.
To udělá a po chvíli volá Pétě, že je to zařízené, ale bude to nějaký čas trvat. Pohotovost je vytížená a navíc jsme na špatně přístupném místě.
Asi po dvaceti minutách přijíždí záchranáři ve velké čtyřkolce. Jedna z nich se Filipovi představuje jako Sam. Udělají prvotní vyšetření a radí s Filipem i nadále nehýbat.
Čtyřkolka odjíždí a po chvíli přiváží další záchranáře.
Komunikace je trochu složitá. My neumíme francouzsky, oni neumí česky, jen trošičku anglicky. Oni mluví na nás, my na Filipa, Filip na nás, my na záchranáře. Domlouváme se buď přímo, nebo přes Google Translate a vedoucí záchranářů mi říká, že vrtulník zatím nevolají. Prý počkají, až co řekne doktor. Teď bych mu samozřejmě odsouhlasil třeba chlápky z NASA, hlavně jestli to pomůže Filipovi.
Asi po půl hodině slyšíme houkání sanitky a po chvíli čtyřkolka přiváží dva mladé doktory v doprovodu dvou policistů. Filipa přesunou do fixačního lůžka a přendají na pevnou podložku. Na řadě je rozšířené vyšetření, odeberou krev z prstu, zavedou kanylu do žíly na zápěstí, tou mu dají sedativa a okolo krku opatrně nasadí krunýř. O všem nás informují, to vše v lehu na šikmé duně.
Filip je vyděšený, ale statečně se drží. Pořád jsme u něho a utěšujeme ho.
V jednu chvíli se kolem něho shromáždilo asi deset lidí. Pro ostatní turisty je to určitě velká atrakce. Mezitím dva policisté krátce vyslechnou Péťu a z cestovního pasu si napíší její osobní údaje.
Čtyři záchranáři zvednou lůžko s naším nešťastníkem a odnáší ho k sanitce, která sem samozřejmě nemůže přijet.
Péťa chtěla jet s Filipem v sanitce, ale i když je očkovaná kvůli Covidu, doktor to nepovoluje. Dali nám adresu nemocnice, kam nám Filipa odvážejí.
Slyšíme houkat sirénu ze sanitního vozu a mě dochází, že za každým takovým houkáním jsou nějaké trable a něčí bolest.
My dojdeme k autu, z písku naštěstí bez problémů vyjedeme a v silné zácpě se probijeme k nemocnici Pole Sante ve městě La Teste-de-Buch.
Hned u pohotovosti je velké, volně přístupné parkoviště. Není placené, jako v mělnické nemocnici.
Na recepci vyplňujeme několik papírů v angličtině i francouzštině a zaškrtáme všechna povinná políčka. Napadá mě, jestli něco z toho není souhlas s darováním orgánů.
Asistentka za okýnkem mě speciálně upozorňuje na částku 55 euro za pokoj na noc. Nevím, jestli to má být pokoj pro Filipa, nebo platba za Péťu na jeho pokoji, ale samozřejmě souhlasím. Hlavně, aby nás k němu už pustili.
Může tam jen jeden člen rodiny, jde Péťa. Já se vracím za Niky do auta.
Uvnitř čekají na magnetickou rezonanci a Péťa už po několikáté vysvětluje, jaké zranění páteře prodělal Filip vloni. Aby to nebrali jako aktuální poranění.
Po vyhodnocení snímků nám padá úlevný balvan ze srdce. Páteř je v pořádku, žádné viditelné problémy nemá. Je to tedy jen bolestivě naražené. UF!
Další papíry, podpisy, poučení a Fildu propouštějí z nemocnice do domácí péče. Jde sám, ale je jako mátoha, musím ho podpírat. Dlouho ležel bez hnutí a k tomu ta sedativa.
Lehá si v autě a na chvíli usíná.
Má nařízeno být v klidu, tak v půl osmé opatrně přejíždím na stání v nedalekém přístavu.
Jídlo, opatrná sprcha a v půl jedenácté do postýlek.
Venku je silně cítit rybina a je odliv. Jsem zvědavý, jestli nás ráno probudí námořníci, až budou vyjíždět za svým úlovkem.
Dnes jsme ujeli 30 km a já si upravuji jedno pořekadlo ze „špatné nápady = dobré vzpomínky“ na „ŠPATNÉ NÁPADY = SILNÉ ZÁŽITKY“.
Tenhle špatný nápad naštěstí dopadl dobře. Ale může být člověk tak opatrný, aby se vyhnul všem problémům? Myslím, že to není možné.
Klidnou noc.