DEN TŘICÁTÝ
Vyspinkaní, odpočatí, v dobré náladě a kondici. Tak by se dalo popsat dnešní ráno.
V deset vylézáme z postelí, Péťa nám dělá snídani, Niky si přetahuje knížky do Kindla, Filip se protahuje.
Po snídani vše poklidíme a já si jdu ještě zaplavat do vln. Je čtvrt na jednu.
Po chvíli volá Péťa, že si to Filip rozmyslel a chce jít k vodě se mnou. Jdu mu naproti.
Na pláži vlaje žlutá vlajka, je mírný vítr, ale vlny jsou daleko větší než včera.
Tamtím směrem, je někde v dálce Amerika.
Věci si dáme kousek od břehu a nejdřív stavíme hrady z písku. Velké vlny doráží na písečnou pláž a po chvíli se jedna přelije i přes naše hradby a věci. Vše máme promočené a od písku. Přesunujeme se asi o deset metrů dál.
Po krátké aklimatizaci se vrháme do vln. Stejně, jako všichni ostatní se držíme tak deset až patnáct metrů od břehu. Dál si nikdo netroufá. Úzký pruh pláže mezi modrými vlajkami hlídají záchranáři, mimo tuto zónu je to dost nebezpečné. Když se někdo vzdálí, nebo je mimo označenou část, pískají na píšťalky a usměrňují plavce správným směrem. Vlny jsou opravdu veliké a pohrávají si s námi jako s balónky. Je to jako silně rozvodněná řeka. Když se řítí velká vlna ke břehu, nebo se jiná vrací zpátky, nejde to ustát a o plavání se moc nemá cenu pokoušet. Uvědomuji si tu ohromnou sílu obrovské vodní masy.
Hnala se na nás další velká vlna a jak jsem jistil Filipa, volám na něj: „Kámo, jsi připravenej?“ A on nadšeně křičí: „Jsem připravenej tak, jako nikdy. Jdeme do toho!“
Šel jsem si zaplavat sám a na vlastí kůži zažil tu krátkodobou bezmoc boje proti silnému vodnímu živlu. V modrých výsečích se proud žene směrem k pláži, pak se jakoby odrazí do strany a proud se stáčí na volné moře. Při dovádění ve vlnách mě proud nenápadně stahoval stranou od lidí, až jsem si všiml, že jsem trochu mimo. Vrhl jsem se proti němu, zabral z plných sil kraulem, ale nebylo to nic platné, neměl jsem šanci. Fakt mi to nešlo uplavat. Vodu jsem měl do pasu, ale při postavení se na nohy mě to stejně strhlo do vody. Plavčík už na mě mával a po chvíli jsem se dokázal vyhrabat ke břehu. Bylo to děsně vysilující.
Jaké to pak musí být při tsunami?
Tsunami na volném moři vypadá, jako každá jiná vlna, výšky nabývá až u pevniny. Rychlost vln na oceánu může být až 970 km/h, při nárazu na pobřeží kolem 35 km/h. Oproti běžným vlnám způsobeným větrem, které tlačí vodu pouze na povrchu, ovlivňují tsunami celý vodní sloupec – ode dna až k povrchu. Za jejich vznikem bývá nejčastěji zemětřesení. Název vznikl spojením dvou japonských slov tsu (přístav) a nami (vlna).
Například na Aljašce v roce 1958 spustila tsunami lavina a nejvyšší vlna měřila celých 534 metrů. Zázrakem bylo, že zemřeli jen dva lidé.
Jednou z nejvíce postižených zemí světa je Japonsko, v těsném závěsu za ním pak Havaj.
Všichni máme v živé paměti tsunami z března 2011, kterému předcházelo páté největší zemětřesení od roku 1990 a jeho následky jsou podle odhadů označovány za nejdražší katastrofu v dějinách. Měla desítky tisíc obětí, zraněných a evakuovaných osob a byly poškozeny hlavní chladící systémy a generátory v jaderném komplexu Fukušima Daiiči v Japonsku.
Asi po hodině a půl za námi přichází naše holky. Když Péťa vidí to vlnobití, nechce nás tam už pustit. Přesvědčí jí až Filip, když jí říká, že mu ta vodní masáž svědčí na záda a že na mě dává pozor. Prý už ho záda vůbec nebolí (nebo na to při boji o vlastní život ve vlnách nemyslí).
Asi je příliv, nebo jsou vlny vyšší, protože naše věci nám to spláchlo ještě několikrát. Přenášíme je výš a výš a o hrady jsme přišli i s vojenskou posádkou a všemi jejími obyvateli.
V půl čtvrté jdeme do našeho včerejšího bistra, které si Filip přejmenoval na podnik U veselého kamaráda. Je tu moje včerejší paní a já se rovnou představuji jako George Clooney. Moc jí to pobavilo, občas směrem k nám vyslala úsměv a Tripovi přinesla misku s vodou.
Dáme si čtyři výtečné sendviče a v půl páté jsme u auta.
Finální úklid a i když je tu krásně, musíme se pohnout dál. V pět odjíždíme.
Původně jsem chtěl do Bordeaux, ale co tam? Město, moc lidí, plno aut, památky jako jinde, složité parkování. Navíc teď je v něm i silná doprava a zácpy. Vždyť i to víno si můžu koupit kdekoliv jinde.
Město objíždíme úzkými uličkami mezi domy, i po víceproudém obchvatu v zácpě.
Za městem se opět táhnou různě velké plochy vinné révy na vzorně udržovaných vinicích.
V sedm večer vyléváme vodu, doplňujeme čerstvou a parkujeme na asfaltovém parkovišti v Saint-Christoly-de-Blaye.
Večeře, hygiena, já deník, ostatní film v TV.
V jedenáct večer noční venčení, knížka a spát.
Dnes najeto rovných 100 kilometrů.
Dobrou.