DEN TŘICÁTÝ PRVNÍ
Příjemné ráno, v osm vylézám z auta a venku kokrhá kohout. Toho jsem už dlouho neslyšel.
Možná je to galský kohout, symbol Francie. Název souvisí se slovní hříčkou s latinským slovem gallus, který kromě kohouta znamená také Gal, tedy obyvatel Galie. Zároveň se spojuje s legendou, podle které Vercingetorix zaslal Juliu Caesarovi kohouta, který mu jej při obléhání Gergovie připravil k večeři. Kohout na víně je klasický recept francouzské kuchyně.
Jsem pár dní ve skluzu, dopisuji deník, Péťa jde na procházku s Tripem a děti si spaním prodlužují noc.
Po snídani malá procházka, s Filipem hrajeme pétanque i pinkanou a v jednu odjíždíme.
Doplníme vodu, vylijeme odpad i nádrž ze záchodu. Ten se tady vylévá do kanálu pod autem, jako šedá voda ze dřezu a sprchy. Místo je uprostřed obce a to není moc chytré. Kdo to zná ten ví, že i s požíváním chemie do záchodu je to dost cítit.
Hned vedle je i dobíjecí stanice pro elektrická auta. Ani jejich majitelům to určitě moc nevyhovuje. Malou útěchou jim může být fakt, že v noci svá auta dobíjejí zadarmo.
Na naší trase nás předjelo hasičské auto a trochu nám probíjelo trasu.
V dálce jsem zahlédl žluté pole. Že by to byla konečně naše vytoužená řepka?
Ale ne, ono je to zase jen pole s obyčejnou slunečnicí. Jedeme dál.
Jeli jsme i okolo letiště, pojmenovaném po Saint Exuperym. To je ten pán, co napsal jednu z mých oblíbených knih – Malý princ.
Po třetí hodině posíláme Péťu na malý nákup do Auchanu. Ten jsme si oblíbili víc než předešlé Účko. Jen tam nemají Niky oblíbené olivy s citronem. Já s dětmi si zatím odpočineme v autě. Samotná Péťa aspoň neutratí tolik, jako když půjdeme všichni.
Poté přejedeme do centra na malé parkoviště pro obytná auta. Je zdarma, jen omezené na dvě hodiny.
Když jsem název města viděl na mapě, udělali jsme si sem malou zajížďku. Jsme totiž ve městě Cognac.
To má rozlohu 15,5 čtverečních kilometrů a žije tu přibližně 19.000 obyvatel. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1016. Roku 1215 získala osada městská práva a díky výhodné poloze i daňovým úlevám bohatla z obchodu se solí a vínem, z něhož se později začal vyrábět také aperitiv Pineau des Charentes a proslulá vinná pálenka. Od roku 1909 platí ochrana označení původu a název koňak smějí používat pouze místní produkty, vše ostatní se označuje jako brandy. Ve městě se nachází také muzeum koňaku.
Mezi roky 1917 a 1918 bylo město centrem československých legií na půdě Francie.
V půl páté opouštíme Leonida a jdeme se projít do centra. Pro zdejší budovy je typické tmavé zbarvení způsobené plísní Baudoinia compniacensis, která se živí alkoholovými výpary.
Mimo jiných je partnerským městem Cognacu i náš český Vyškov.
Projdeme si pár historických uliček.
Anglický park o rozloze sedmi hektarů u vily Mairie de Cognac.
House of the Lieutenancy – La Vieille Maison
Eglise Saint Léger
Hennessy. Výroba, prodej i muzeum koňaku v jednom komplexu.
Svatojakubská brána.
Na náměstíčku s kulaťákem si sedneme na zahrádce jedné restaurace a objednáme si mlsání. Péťa a děti vynikající zmrzlinu, já 2cl místního koňaku VSOP. Všichni jsme si své dobrůtky náležitě vychutnali.
Na cestě zpátky si Péťa koupila i dortíček z místní cukrárny.
Vracíme se k autu.
V autě jsme po půl sedmé, Péťa si sní svůj dortíček a jedeme na sever.
Okolo silnice jsou samé vinice. Pořád jsem čekal na vhodnou kompozici, až se žádná nekonala. Pole jsou opět posázená kukuřicí a slunečnicí.
Dnes budeme spát na plácku za městečkem Éspannos u rybníčku Plan d´eau d´Éspannes.
Ihned po zastavení fotím krásně vybarvenou duhu, začalo totiž pršet.
Je osm hodin, Péťa nám připraví jídlo, v deset uléháme do postýlek.
Dnes jsme ujeli 145 kilometrů.
Pěkné spaní.