DEN TŘICÁTÝ DRUHÝ
Celou noc lilo jako z několika konví, ale v devět ráno se vyjasňuje a je 16°C. Jen občasný závan větru pohne větvemi stromů kolem nás a na střechu nám dopadne sprška vody z listů.
Snídaně se nám volně přelije ve svačinu, následně v oběd, v půl jedné odjíždíme a začíná pršet.
Celou cestu nás provází střídavé deštivé a větrné počasí.
Cestou počítáme, kolik času nám ještě zbývá do návratu a Péťa prohlašuje: „včera za dva týdny budeme doma“. To časování mě moc pobavilo. Jinými slovy máme posledních třináct dnů včetně dneška.
Dnes máme nudný přejezd asi o 200 km.
Během ní jsme:
-zastavili na čůrání, cvičení a utrhnutí květiny.
-tankovali zatím nejlevnější naftu za 1,39 euro za litr.
-hrajeme na hádanky. Jeden si něco myslí, ostatní hádají a ten první musí odpovídat ano/ne. Filip vyhrál, když jsme neuhodli chlupy na noze.
V půl páté najíždíme na nájezdy nedaleko Plage des Rochelets u města Saint Brévin-les-Pins.
Klasicky vlaje žlutá vlajka a fouká svěží vítr od oceánu. S Filipem si bereme plavky a ručníky a jdeme na pláž. Podle informační tabule má dnes voda 20°C a vzduch 21°C.
Na pláži se musíme aklimatizovat, nejdříve stavíme opevněný hrad, Pyreneje a vodní příkopy. V nich si pak hrajeme na honěnou.
Ve vodě nás nemá kdo vyfotit, ale bylo to hodně dobrý.
Velmi pozvolný spád písečku na dně, mírné vlny (tak třičtvrtě metru), parádní vyblbnutí.
Asi po půlhodině je Filipovi zima. Balím ho do mikiny a vedu k autu. Tam si dá horkou sprchu a já se zatím projdu s Tripem. Jsou tu moc pěkné cesty mezi jehličnatými stromy a příroda schovává to, co tu kdysi vybudoval člověk a co sem nepatří.
V autě vynikající večeře. Dnes plné talíře špaget s kečupem, sýrem a párečky. K tomu olivy a párty klobásky.
Po večeři si zahrajeme karty.
A abych potvrdil to francouzské přísloví o vínu, otevírám si další lahev vynikajícího Bordeaux.
Sakra! Já už tady propil peněz…
V půl deváté film přes NTB, protože TV v obytňáku tenhle formát neumí přečíst. Dívali jsme se totiž na ukrutnou pecku: Sharknado 2. Péťa protáčí oči, Filip se směje, Niky se bojí a mě je to jedno. Já mám totiž vínečko.
V půl jedenácté zuby, vyčůrat, knížka a spát.
Dnes další přejezd o 200 km.
Pěkné sny.