DEN TŘICÁTÝ SEDMÝ
Při ranní procházce jsem objevil zachovalou krásu místních domů, upravenost zahrádek a skvěle střižených živých plotů, výzdobu příjezdových cest, staletí přetrvávající víru i klid vody. Stejně tak mě nadchlo to, jak krávy a ovce vedou nikdy nekončící bitvu s trávou a ranní vláha se snaží odolat hřejivým paprskům slunce.
Peťulka dostala od Filipa kytičku za přípravu snídaně. Od Nikolky jen tak pro radost.
Děti jsou na hřišti a já jdu s Tripem koupit další okurky. Jsou vážně vynikající.
Zvažujeme i koupi domácích vajíček. Ale jsou malá a při ceně 12,- Kč za kus se mi kroutí palce u nohou. Ještě, že to nevidí náš pan Truksa.
Snídáme.
Při jídle se rozhodnu (Filip mě ukecal), že si jedno platíčko šesti vajec koupíme. Po prohlídce kostela Église Notre-Dame, kde zrovna zvony odbíjejí poledne provedeme směnný obchod peněz za vajíčka. Filip je šťastný.
V půl jedné odjíždíme a já fotím vyvázané slunečnice. Původně jsem se zaradoval, že je to chmel.
Po deseti kilometrech přibrzdíme na pobřeží u městečka Kervel na místní pláži. Holky s námi nechtějí, zůstanou s Tripem v autě. Dnes mě můj parťák do vln nenechal samotného, šel se mnou.
Stavěli jsme v písku, blbli ve vlnách a opalovali se až do čtyř hodin. Byl mírný vítr a skvělé vlny. Díky odlivu byla voda až 460 metrů od hranice přílivu. Krokoval jsem to.
Od tohoto místa opět měníme směr cesty, jedeme na severovýchod.
V městečku Berrien doplňujeme vodu a ona je tu zase takováhle paráda. Pozůstatky kostela Sainte-Barbe z roku 1872.
video – Pozůstatek kostela Sainte-Barbe
Mimochodem, namyšlené posádky dvou zánovních krabiček (tak říkáme integrovaným obytňákům) nám neodpověděly na pozdrav.
V půl osmě pracně najíždíme na nájezdy v Notérigou a byla to jistě podívaná k popukání. Parkoviště pro obytky bylo plné, stáli jsme s ostatními opozdilci na místě pro osobáky, a to bylo trochu z kopce. Nějak jsme si s Péťou nerozuměli. Já chtěl dát oba nájezdy pod levá kola. Péťa vzala jeden nájezd, dala ho pod levé zadní kolo a s druhým v ruce čekala na pravé straně. Já pro změnu čekal, až dá druhý nájezd pod levé přední kolo. Tak jsem vylezl ven, šel pro ten druhý a mezitím Péťa hulákala, ať jedu. Chvíli nám trvalo, než jsme si vše vyjasnili.
Ve večerním klidu to byla docela komedie.
Nedaleko stojí telekomunikační vysílač La Radóme/Cité des télécoms a Planétarium de Bretagne.
Rozkládám gril a trochu jsem na něm spálil buřtíky.
Večeříme a mě stoupá víno do hlavy.
V půl jedenácté už ležíme, čteme a po vyvenčení pejska usínáme.
Dnes jsme odjeli o 130 kilometrů.
Bonne nuit.