Budíček máme nastavený na sedmou hodinu ranní. Ani jsme si ho nemuseli natahovat, to za nás udělal pan farář a spustil kostelní zvony.
Já jdu s Tripem, Péťa si čte, děti dospávají.
Venku je jednolitě šedivá obloha, mží a jediný otevřený obchod je obdoba místních potravin.
Myslel jsem, že když jsou místní domy tak staré a zachovalé, použili kvalitní maltu. A ona je to přitom taková drolivá hlína, rozpadající se mezi prsty.
Chtěl jsem dnes vyrazit dříve, čeká nás nějakých čtyři stovky přejezdových kilometrů. Ale zase nám to nějak nevyšlo, zdržela nás procházka, snídaně, deník a ranní hygiena. Vyrážíme zase až v půl jedné.
Kolem silnice se rozprostírá úrodná zemědělská oblast a někde cestou se zastavujeme na odpočinek a protažení.
Googlinka mě zase vede nějakou zkratkou s prodloužením trasy. Díky tomu jsme projížděli vesnicí Brabant a viděli hnojení pole.
Chtěl jsem se stavit ve Verdunu, podívat se na podzemní město a bajonetový zákop z první světové války. Jenže dnes zavírají v šest, to už nestihneme. A stejně mám radši mírumilovnější místa než tyhle ubližovací.
V půl osmé stavíme na asfaltovém parkovišti u malého bistra, nedaleko obrovské Ikey a středně velké elektrárny u města Rémy.
Dnes jsme ujeli 390 kilometrů, a i s přestávkami nám to zabralo sedm hodin.
Domlouváme se, co a jak dál zítra a v pátek.
V půl jedenácté je venku 18,5 stupňů a silný světelný smog z města Rémy.
I tak se dnes vyspíme určitě dobře.